srandaska

Alfred Nobel   (21. října 1833 Stockholm – 10. prosince 1896 San Remo)

Byl to švédský chemik, vynálezce dynamitu a zakladatel Nobelovy ceny. Je po něm pojmenován i chemický prvek nobelium.

Alfred Nobel se narodil v bohaté stockholmské podnikatelské rodině. Byl třetím synem inženýra Immanuela Nobela (1801-1872) a Andriette Ahlsell Nobelové pocházející z bohaté rodiny. Když mu bylo devět let, přestěhoval se s rodiči do St. Petěrburku, kde jeho otec podnikal. Měl velmi dobré soukromé vzdělání a v 17 letech mluvil nejen švédsky, ale také rusky, francouzsky, anglicky a německy. Měl veliké znalosti v oboru chemie. Věnoval se literatuře a přírodním vědám. Své vzdělání dokončil v Paříži a USA.

Na universitě v Turíně pracoval v laboratoři známého chemika Théophila-Jules Pelouzea. Tam také potkal italského chemika Ascania Sorbera, který v roce 1847nitroglycerin. vynalezl vysoce výbušnou kapalinu –

Alfred se začal věnovat studiu výbušnin, zvláště problematice bezpečné výroby a manipulace s nitroglycerinem.

V rodinné továrně v Helenborgu došlo k několika explozím. Při jedné z nich v roce 1864 zahynul Nobelův mladší bratr Emil a několik dalších zaměstnanců. Tehdy se Nobel zapřisáhl, že učiní práci s nitroglycerinem bezpečnější.

Výroba nitroglycerinu byla nebezpečná a ve Stockholmu byly veškeré pokusy s touto látkou zakázány. Nobel proto přesunul svou laboratoř na loď.

Jeho snaha byla nakonec úspěšná. V roce 1867 si nechává patentovat dynamit. Smíšením kapalného nitroglycerinu s hlinkou vytvořil tvarovatelnou hmotu, se kterou lze bezpečně manipulovat. Sestrojil také rozbušku, která přivede kusy dynamitu k explozi. Rozbuška byla odpalována pomocí zápalné šňůry.

Vynález měl velký úspěch a dynamit se stal žádaným zbožím. Během času vybudoval továrny na 90 místech ve více než 20 státech. Nobel se věnoval rozvoji podnikání i rozvoji technologie výbušnin. Před svou smrtí vlastnil 355 patentů a nashromáždil obrovský majetek.

Z dalších vynálezů lze jmenovat například trhavou želatinu (vyrobena z nitroglycerinu a střelné bavlny, patentována 1867), později modifikovanou dalšími látkami. Velký význam má dodnes bezdýmý střelný prach, založený opět na kombinaci nitroglycerinu, střelné bavlny a dalších látek. První verze se nazývala balistit, pozdější, používaná dodnes, kordit.

Jaroslav Heyrovský (20. prosince 1890 – 27. března 1967)

Byl český chemik oceněný v roce 1959 Nobelovou cenou za chemii.

Narodil se v Praze a jako první studoval chemii, fyziku a matematiku na Karlově univerzitě. Poté odešel studovat na University College do Londýna. Tehdy se potkal s tak význačnými osobnostmi jako byl Sir William Ramsay. Studium zakončil v roce 1913; během spolupráce s profesorem Donnanem se začal velmi zajímat o elektrochemii.

Další tituly získal v letech 1918 a 1923. Heyrovský odstartoval svou vědeckou kariéru na Karlově univerzitě v Praze, kde se brzy stal profesorem fyzikální chemie.

Hlavním polem Heyrovského vědecké činnosti byla polarografie, za kterou obdržel 10. prosince 1959 Nobelovu cenu za chemii.

Po své smrti v roce 1967 byl pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze na Vyšehradě.