Anna Franková

(1929 – 1945)

Anna Franková se narodila 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem jako druhá dcera bankovního úředníka židovského původu Otto Franka (1889-1980) a jeho ženy Edith, rozené Holländerové. Obě tyto rodiny patřily k asimilovaným, tradičně dodržovaly pouze největší židovské svátky. Do roku 1933 vyrůstala Anna ve Frankfurtu se svou o tři roky starší sestrou Margot (nar. 16. února 1926).

Když jí byly tři roky, stal se říšským kancléřem Adolf Hitler. Proto ještě v témže roce prchá rodina Frankových z Německa, podobně jako mnoho dalších Židů; Frankovi odcházejí do nizozemského Amsterodamu, kde měl Otto Frank mnoho přátel a kde zakládá firmu nazvanou Opekta. Společně se svým obchodním partnerem Hermannem van Pelsem založil ještě před válkou, roku 1938, další firmu s názvem Pectacon. Margot i Anna se brzy v Amsterodamu aklimatizovaly, naučily se holandsky a začaly navštěvovat místní montessoriovskou školu.

10. května 1940 přepadli Němci Nizozemí a záhy zde vstoupila v platnost celá řada protižidovských zákonů a nařízení. V říjnu to například bylo nařízení, že všichni obchodníci židovského původu musí být registrováni. S pomocí nežidovských přátel se podařilo Opektu formálně arizovat, s tím, že obchod pokračoval běžným způsobem dál. Další z protižidovských opatření se dotklo Anny a Margot, když musely opustit svou školu a začít navštěvovat Židovské lyceum.

Realistický Otto Frank začal již tehdy pomýšlet na možnost, že by se se svou rodinou odebral do úkrytu. O svých plánech informoval čtyři zaměstnance Opekty, kteří mu přislíbili pomoc: byli to Victor Kugler, Johannes Kleiman, Bep Voskuijlová a Miep Giesová. Plány se staly aktuálními 5. července 1942, poté, co dostala Margot povolání do transportu. Příští den se rodina Frankových přesunula do zadního traktu domu na Prinsengrachtu, ve kterém sídlila Opekta. Rodina Van Pelsových následovala Frankovi příští týden a 16. listopadu se k nim připojil poslední ukrývající se, zubař Fritz Pfeffer.

V úkrytu strávila Anna s ostatními více než dva roky. 4. srpna 1944 na anonymní telefonické udání vtrhla do úkrytu policie a jeho obyvatelé byli zatčeni. Při zatčení se policie snažila shromáždit nějaké cennosti a peníze a použila k tomu aktovku, ve které si Anna shromažďovala svůj deník; dávno to nebyl jen jeden sešit, ale také mnoho různých volných papírů. Deník zůstal ležet na podlaze a tam ho našly Miep Giesová a Bep Voskuijovál, které se po odchodu policie odvážily do zadního traktu.

Johannes Kleiman a Victor Kugler byli také zatčeni a posláni do koncentračního tábora v Amersfoortu v Nizozemí, oba válku přežili.

Osm ukrývajících se ze zadního traktu bylo posláno do tranzitního tábora ve Westerborku, kam dorazili 8. srpna 1944. Posledním transportem, který byl z Westerborku vypraven na Východ, odjeli 3. září do Osvětimi. Bezprostředně po příjezdu do Osvětimi zahynul Herrmann van Pels v plynové komoře. Edith Franková, její dvě dcery a Auguste van Pelsová byly internovány v ženském bloku. Fritz Pfeffer zahynul 20. prosince 1944, Edith Franková 6. ledna 1945. Auguste van Pelsová zemřela zřejmě v březnu v některém táboře v Německu. Petr van Pels se účastnil pochodu smrti, zemřel krátce po osvobození v květnu 1945 v táboře v Mauthausenu.

Anna a Margot byly na konci října 1944 poslány do Bergen-Belsenu, kde umírají na tyfus - Margot někdy začátkem března a Anna, která se domnívala, že oba rodiče jsou již mrtví, o několik dní později. Otto Frank je jediný, který válku přežil - dočkal se osvobození Osvětimi Rudou armádou 27. ledna 1945 a začátkem června se vrátil do Amsterdamu. Když vyšlo definitivně najevo, že je jediný z rodiny Frankových, který přežil, předala mu Miep Giesová Annin deník.